Content
Zpět

Tančím pro tebe

Projekt tanečního oddělení ELKO

PPT
Prezentace projektu14046 kB

Video prezentace projektu

Video prezentace projektu

Markéta Těminová se ptala paní učitelky Evy Vajsové


Čím je pro Vás tanec výjimečný?

Tanec je pro mne komunikační prostředek. A hezký komunikační prostředek. Vyjadřuji ním své nápady, myšlenky, emoce. Tancem můžu vyjádřit svůj vztah k něčemu či někomu. Při tanci se do těla vyplavují endorfiny, což nás oblažuje. Připojíme - li k pohybu hudbu, která nás inspiruje, výtvarnou stránku (kostým, světla, scénu), vznikne nám ucelený tvar, který působí na všechny naše smysly.


Chtěla jste být odmalička učitelkou tance?

Ne, mým cílem to nebylo. Ale vždy jsem obdivovala své taneční vedoucí a učitele. Samozřejmě jsem netušila, co všechno za takovým učitelováním je. Kromě „pouhého umění tančit" to obnáší zvládnutí vrcholového managementu. Zkušenosti jsem sbírala postupně, ale nejcennější radu jsem dostala hned na začátku svého působení ve školství od jedné zkušené kantorky: chválit, chválit a chválit. Vyplácí se to.


Máte za sebou stovky tanečních choreografií a oddřených hodin,
kde vznikl nápad na kontaktní improvizaci?

Tak jako se neustále vzdělávají lékaři, tak i učitelé. Ráda navštěvuji různé taneční semináře a letní školy a měla jsem to štěstí poznat touto cestou manžele Kozánkovy, kteří se kontaktní improvizaci věnují jako interpreti i lektoři. V průběhu semináře jsem si všimla rozdílu mezi klasickým tanečním seminářem a touto neobvyklou taneční metodou. Jindy jsem pracovala na sobě, pilovala techniku, opakovala vazby, stěží jsem se s někým blíže seznámila, což vlastně ani nebylo potřeba. Ovšem v této kontaktní skupině byla úplně jiná atmosféra. Ve velmi krátké době se mezi námi prolomily bariéry a vůbec nezáleželo na věku nebo na tom, zda-li je někdo výkonný tanečník, student, učitel... Netušila jsem, že takové prostředí
lze vytvořit s tak rozdílnými lidmi. Tuto metodu jsem okamžitě začala využívat ve výuce tanečního oboru ZUŠ. Dnes je cvičení kontaktní improvizace jednou z nejoblíbenějších náplní našich tanečních hodin. Řekla jsem si, že když to funguje u nás, proč bychom tuto komunikační pohybovou metodu
nepoužili u handicapovaných dětí?


A co to vlastně kontaktní improvizace je?

Cituji Steva Paxtona- jednoho ze zakladatelů této techniky :
„Kontaktní improvizace může být popsána jako spontánní, společná investice energetických sil existující mezi dvěma lidmi, kteří se aktivně podílejí na volném společném tanci a mají k sobě důvěru, která je vede a podporuje."
Tato netechnická taneční forma využívá dotyků jako prostředek komunikace mezi partnery. Dotekem se přenášejí signály , informace ,impulsy a tělesné odpovědi partnera. Kontaktní improvizace nespočívá ve svalové síle, ale mohou zde spolu harmonicky tančit osoby naprosto rozdílných výšek a vah.


Kde hledáte inspiraci?

No u dětí a studentů. Pozorováním jejich chování, proměn, vztahů a zájmů. To je nedozírná studnice nápadů. A taky mě inspiruje dobrá neotřelá hudba.

Co je pro Vás největší odměnou za vykonanou práci?

Mělo by se asi říct, že diplomy, medaile a poháry, ale já mám nejraději právě ten proces, kdy s dětmi choreografii tvoříme. To je největší radost a zábava.


Máte v životě nějaké motto, nebo vzor?

Ano, hodně mi pomáhá, když si řeknu ve chvílích kdy padám na pusu , že „člověk vydrží víc, než si myslí".


Učíte v Základní umělecké škole, na konzervatoři, děláte spoustu jiných projektů. Kde se dobíjíte?

U přátel, na výletě, na houbách, u zvířat. Ale když už opravdu nemůžu, tak se svalím do křesla ,a vezmu si křížovky.


Proč bychom měli zavítat na Váš taneční workshop?

Kontaktní improvizace přiblížila aktivní tanec širokým vrstvám lidí a vytvořila nebývalé demokratické vztahy mezi tanečníky. V počátečních letech byl tento způsob tance nazýván „no-fault dancing", tedy bezchybné tančení, což odráželo postoj zúčastněných, být osvobozen od posuzování, jinými slovy: každý tanec byl správný, každý tanečník byl vhodný.Kreativní podstata kontaktní improvizace má své uplatnění daleko širšího rozsahu než pouze v oblasti divadelního tance a otevřená, přátelská atmosféra, která vládne při kontaktních setkáních umožňuje účastnit se této taneční formy i lidem s různými handicapy. Cílem těchto setkání je ukázat, že jakýkoliv člověk je invenční a je schopen tance, ať je upoután na
invalidní vozík, je mentálně postižený nebo spadá do kategorie „zdravých" lidí.